Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit

 A nyní přichází na scénu ten, jehož jméno se nesmí vyslovit. 

Aby bylo jasno, vděčím mu za spoustu věcí, které tady udělal. Opravdu mi tady se spoustou věcí pomohl, ale ... o tom až potom. 

Mám vymalováno v pokoji, chodbě, na záchodě, v koupelně. Vymalovala jsem kuchyni, natřela garnýže, samolepicí tapetou (to je nejlepší vynález lidstva hned po automatické pračce) polepila starou skříň v předsíni, roh po špajzce, vydrbala jsem, co se dalo, kachličky v koupelně už nebyly šmohovaté, vana sice rezavá, ale čistá. Koupila jsem i odkapávač, abychom nemusely s každým hrnkem po umytí běžet do kuchyně. Do korpusů skříněk jsem umístila nové nádobí od Geheny a Jindřišky. A začala jsem být spokojená. 

Plán č. 1: bruskou obrousit barvu na prkně na balgóně, kde jsou přidělány šňůry na prádlo. Dá rozum, balgón je balgón. 

Plán č. 2: přivrtat skříňku v koupelně

Plán č. 3: položit novou desku v kuchyni a nový dřez. V rohu kuchyně je už dokonce i nová varná deska. Krabice zatím slouží kocourovi jako škrabadlo. 

Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, přijel v pátek. A páč jsem osoba vděčná, objednala jsem posezení s tatarákem v místní hospůdce. Pojedli jsme, popili a ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, celou noc zvracel (tatarákem to nebylo, já nezvracela). 

Nicméně se tedy chopil díla. Přikryla jsem kytky prostěradlem a začali jsme brousit. 

"Ku*va, se na to vyse*u, to nejde, co je to za barvu?"

Nevím, co je to za barvu, nicméně vím, že po asi půl hodině jeho nadávek jsem obroušení barvy vzdala a řekla, že to nevadí, že takhle je to vlastně krásné. A to prkno mi bude tedy stále připomínka socialistické kutilství. 

I přistoupili jsme k montáži skříňky v koupelně. 

Jednalo se o skříňku pod umyvadlo, která byla typizovaná pod to umyvadlo, nicméně předchozí kutil ji jen smontoval a postavil na zem. A já ji chtěla zvednout tak, jak to má být, aby lícovala s umyvadlem, dalo se pod ní vytřít a nebyla tam divná díra mezi umyvadlem a skříňkou. No, to jsem si dala. 

První se zjistilo, že u skříňky je potřeba demontovat zadní část nebo je potřeba demontovat odpad, aby se dala vyndat, což bylo jakožto "hodně práce" zamítnuto a bylo vymyšleno, že já budu skříňku držet, zatímco ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, bude vrtat. A tak jsme udělali. Já teda nejsem žádný béčko, ale držet skříňku nebyla žádná hitparáda. Pot se ze mě řinul, ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, vrtal a vrtal a vrtal, až dovrtal. Skříňku přimontoval a byla nakřivo. Tak ji tedy demontoval, postavil na dvě prkýnka se slovy, že takhle to stačí. 

Na plán 3 už nedošlo ...