Mám ještě nějaký čistý gaťky?

Nemám, jsem zjistila. A nemám ani čistý tričko, nemám čistýho vůbec nic. A nemám pračku. Ale mám google a ten mi prozradil, že kousek je taková ta emerická prádelna, takže vyřešeno. 

Chodila jsem tam ráda. Voní to tam, pračky potichu vrní a já hodinu pozorovala, jak se prádlo otáčí v bubnu a nemusela jsem dělat vůbec nic. Jenže jsem se tam jednou vypravila, když dorazil Boris. 

Ponechala jsem jej svému osudu, aby mohl LIŠTAMA!!! (což jsem zdůraznila několikrát) roztahat nové rozvody elektřiny, když jsem ho před tím informovala, kde co v kuchyni bude, aby bylo dost zásuvek. Ujistila jsem se, že mě hodinu nebude potřebovat, popadla IKEA tašku a vyrazila pozorovat prádlo v pračce. Lepší než telka, řeknu vám. 

S taškou plnou voňavého prádla jsem vstoupila do bytu a pokusila se o mě mrtvice ...

... všude byl prach z cihel. V kuchyni stál Boris a kopal do zdi. Prach byl všude a když říkám všude, myslím tím všude - v kabelce, v koupelně, v botách, v posteli, na čistém prádle, povlečení, bundě ... v bytě, kde se mi horko těžko povedlo vyčistit a udržet jeden pokoj a koupelnu, byla všechna moje práce pryč, protože všude byl ten prach z cihel ... červený, jemný prach ze staré, dobré, poctivé cihly ... všude. 

Tehdy jsem jen potichu řekla, že jsem to chtěla tahat lištama, že tohle je jediné kopání do zdi, do kterého se pustil. Ten hlavní střet měl totiž teprve přijít. 

Boris, kdo je kua Boris

 Boris je elektrikář. Boris je ukecaný elektrikář. Boris je prostě Boris. 

Doporučila mi ho Vlasta, prej je fajn. Jo, to von fajn asi bude, ale no .... Elektřina v bytě v hliníku, což jako není v dnešní době nic príma, obzvláště, pokud potřebujete do té kuchyně dát ty šílené spotřebiče jako domácí pekárna, trouba, rychlovarka, mikrovlnka a mnoho dalšího, pročež mnoho těch spotřebičů pojede současně, takže představa, že ze zásuvek začnou lítat blesky, vyletí to až v elektrárně, trafo v Malešicích vyhoří, se mi moc nelíbila. Takže přišel Boris. 

Nejdřív mi poradil, že mám vybourat vanu, dát sprchový kout. Potom mi poradil, že mám tu vestavnou skříň otočit o 90 stupňů, potom mi poradil ... potom jsem mu řekla, že potřebuju udělat elektřinu v kuchyni. Takže tam šel. 

Prej v pohodě, tady to opraví, tady to zatento, támhle to zatento, ale do tý koupelny by to chtělo radši sprchový kout. To už na něj vyjela i Ilona, která se k tomu náhodou nachomýtla. A tak jsme se dohodli, že Boris přijde a kuchyně bude jako nová ... teda, co se elektřiny týče. Ten zbytek jako nový teda fakt nebyl, ale to se zvládne potom, žeano? :D

Parkety jsou nejlepší podlaha

 Po týdnu už se sotva vleču, ale vím, že to musím dát. Barvy si stále odlupuji z vlasů, uší, mám je v nose. Zkrátka všude. Týden je u konce a já potřebuju, aby se mi vrátilo dítě. Mám vymalovaný jeden pokoj, předsíň a koupelnu. Rezavou vanu jsem jakžtakž vydrbala a dostala jsem darem kávovar. Takový starý, ale kafe umí dobrý. Všude je ten primalex a já prostě chci a potřebuju zachránit ty parkety, v čemž je mi velkou oporou Sýkorka, protože "parkety jsou nejlepší podlaha". 

A tak se mi vrací dítě a s ním i deratizační četa v podobě Sýkorky a její dcery. Prej budou holky drbat kachličky v koupelně a my zachráníme parkety. A páč Sýkorka je žena praktická, přiváží i láhev vína. Jenže - já mám kávovar, ale nemám, co? Nemám vývrtku. Zachraňuje nás Ilona, která nám víno otevře, holčičky posíláme do koupelny a my dvě posilněné vínem zaklekneme jako finančák na podnikatele a drbeme a drbeme a drbeme. Holčičky moc nedrbou, holčičky se smějou, kachličky jsou jim ukradený, zato si dokáží z Dáme jídlo objednat meníčko za asi 600 korun. Platí Sýkorka a statečně říká, že v pohodě, protože já jsem před výplatou a všechno jsem narvala do barev a čistících prostředků. 

Když holky odjíždí, parkety vypadají náramně, koupelna je šmouhatá a já zjišťuju, že sice mám vymalováno, mám čistou podlahu, mám kávovar, ale nemáme, nač bych uložila dítě. Píšu sms Markétě, zda by nám nepůjčila dvě karimatky a dva spacáky, než tuhle prekérku vyřeším. 

- dám ti dvě karimatky, polštářky a deky, odpoví. 

- supééééér

- koberec?

- jo

- žehličku a prkno?

- jo

- štendr na oblečení?

- jo

- zrcadlo?

- jo

Ještě ten den mi před domem přibrzdí auto a krom výše uvedeného fasuji ještě dvě plastové židle, stolek, barovou židličku a spoustu dalších věcí. Díky, ženo ... díky

Koberec jsem dala na balgón, páč dlažba byla rozbitá a hrozilo, že si na něm pořežeme nohy. A na okno stavím velikonoční kaktus, protože Velikonoce se blíží. 

Začít se má od začátku

 Samozřejmě, že se má začít od začátku. Jenže, kde má člověk začít, když nevidí ani začátek ani konec? Jo, pokud máte na účtu několik mega, to se to rekonstruuje. To si skáknete do kuchyňského studia, objednáte řemeslníky a vaší jedinou starostí je to, jestli jste dobře trefili odstín na stěny a jestli to bude ladit s tím kobercem s vysokým chlupem. Jenže, když máte na účtu pár tisíc, do výplaty daleko a potřebujete bydlet, prostě se na to musíte vrhnout sami a doufat, že to nějak dopadne. 

Klára se odporoučela k tatínkovi, já se vybavila primalexem, balakrylem, válečkem, tyčí, kýblem, drogerie dovezla čistící prostředky a hurá na to. V bytě jsem měla jen pár tašek s nezbytnostmi, právě byl ten nejtvrdší lockdown a nejbližší kafe se dalo sehnat u benzínky 15 minut chůze. Ilonu jsem nechtěla pětkrát denně otravovat, aby mi doplnila kofein. Jídlo jsem obstarávala v místní čínské restauraci, ve volných chvílích jsem škrábala, malovala, čistila, malovala, čistila, kouřila, chodila pro kafe, malovala, kouřila, jedla studené nudle. Večer jsem se zamotala do deky, pod hlavu si dala svetr a ráno jsem šla do práce. A tak pořád dokola .... Neumíte si představit tu radost, když strop, který pokrývaly polystyrénové desky, byl konečně po třetím nátěru bílý ... fakt bílý. A stěny bílé a modré. A celé to vonělo, jen byla barva i tam, kde neměla být. V mých vlasech, v očích, v puse, na zemi, na oknech ... měla jsem ji snad i v pr...., no, víte kde. 

Jenomže vymalovat, to bylo to nejmenší. Ta správná jízda teprve měla začít a já to netušila. 

To na těch parketách ne já, to voni. 

Rekonstrukce zahájena

Už bylo potřeba s tím něco udělat. Nejdřív u matky, potom u Jarina. Jenže těžko hledat byt, když pracujete jako pečovatelka, na účtu máte pár tisíc a sehnat byt znamená pro začátek tak nějak padesát minimálně. A potom ještě ty nájmy, což není v Praze žádná hitparáda, když makáte za stopade na hodinu. Ale asi jsem tu karmu měla dobrou, protože najednou tu byl byt, za peníze, které jsem si mohla dovolit, 2+1, v Praze. Sen. 

"Hele, bude to potřeba nějak trochu upravit, je tam bordel, rok tam nikdo nebydlel, všude jsou psí chlupy" říkala Ilona. Ještě za půl roku jsem chtěla, aby všude byly jen psí chlupy. 

Ten byt mi učaroval. Výhled do parku, balgón, dva neprůchozí pokoje, takže se s Trpaslíkem krásně vejdeme, prostorná kuchyně. Jen všechno staré, opotřebované, špinavé a plné psích chlupů. Smlouva podepsána, nájem na první měsíc zaplacen, klíče v ruce a celé to s Ilonou zapíjíme na balgóně vínečkem. 

A já zahajuji rekonstrukci stržením ohavné tapety

Může za to sister

Jasně, ona totiž může za všechno. Ona mi totiž půjčila knihu Heleny Červenkové Kdo má židli, bydlí. A protože jsem se v té knize fakt našla, jelikož mnoho těch příhodiček jsem prožila i já, akorát teda v bleděmodrém. Rozhodla jsem se to sepsat. 

A rozhodla jsem se tento blog sister Anně Haladové věnovat.