Boris přišel, jak jinak, o dvě hodiny později a již na schodech halasil: "Jsem zaspal"
Zaskřípala jsem zubama a mlčela.
Jeho další věta zněla: "Máme problém."
Nesnáším větu "máme problém", pročež jsem teda potichu pípla dotaz, jakýže to máme problém. Následně jsem se dozvěděla, že to ukázal revizákovi a ten říkal, že se to musí celý překopat, protože to jináč vyhoří, páč je to celý v hliníku, což by nedopadlo dobře ....
To, co následovalo, byl řev. Velmi nahlas jsem mu vysvětlila, že tady byl mnohokrát, že jsem mu říkala, že je to v hliníku, že co asi čekal od starého bytu, že místo, aby mi radil stran koupelny, měl kontrolovat elektřinu, že nic se nikam kopat nebude, že to jen přes mojí mrtvolu.
Někdy v průběhu mého monologu do toho vstoupil, aby mi oznámil, abych na něj neřvala.
"Já jsem tady doma, já si tady budu řvát, jak budu chtít." zareagovala jsem velmi pohotově a pokračovala, abych mu následně vysvětlila, že to natáhne lištama. Jel je tedy koupit.
"Mami, neřvi na něj nebo už nepřijde a nedodělá to!" slzela Klára.
Boris přišel, natahal zásuvky lištama a odjel. Fakturu mi nikdy neposlal ....
Tím to ovšem neskončilo. Já bláhová si myslela, že když mu řeknu, kde budou jaké spotřebiče, vyřeší rozvody za mě. Nenenenenene :D
Žádné komentáře:
Okomentovat