Trochu nám od sousedů zateklo do kuchyně. Ošetřila jsem tedy Savem a jala se malovat kuchyni. A taky jsem ještě přebílila tu koupelnu a vrhla se na balgón. Jak jsem už psala, to je takový náš místní Parlament, vláda, Senát, prostě balgón. A on byl takovej hnědej a zábradlí zelený a celý to bylo takový smutný, tak jsem se na to vrhla. Vytáhla jsem starý koberec, vystěhovala všechny kytky a truhlíky k pubošce do pokoje a pustila se do díla.
Malovat, když máte nad hlavou šňůry na prádlo, není nic jednoduchého, ale odmotat je nešlo, uzlíky už jsou časem tak spečené, že bych to musela uřezat. Takže jsem namočila váleček, otřela přebytečnou barvu, protáhla mezi šňůrami, vymalovala kus, protáhla dolů a tak furt dokola. Pak jsem lezla po židli, Klára pištěla, že vypadnu. A tak jsem si bílila a bílila, barvu jsem zase měla v očích, uších, vlasech, všude ... a pak jsem zjistila, že barva došla.
Kdo někdy bílil venkovní fasádu, tak ví, že to hodně pije, že je potřeba víc nátěrů, že .... a tak na stropě kocouři (ne Václav), ale odporný fleky, já vyškrabuju zbytky barvy, abych ještě tenhle roh ... Jsem celá od barvy a kategoricky odmítám se umývat a jet do Bauhausu pro další balení Primalexu.
Zazdí to Klára, která praví: Tak to na jaře vymaluješ znova! ... žije :D.
No, usnesu se, že na strop se stejně nikdo nedívá, natřu zábradlí a nastěhuju nový koberec, jehož zbytek mi dal ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, nábyteček, kytičky a zvu Ilonu na návštěvu. Obhlíží, hodnotí a povídá, že by ten balgón to chtělo .....
A pak si nalejeme a když odchází, tak se jí optám: Kolikrát za tu dobu, co jsme tam seděly, ses podívala na strop?
Ilona: No, podívala jsem se, když jsem přišla, protože to bylo nové, ale potom už ne.
... za mě vyřešeno.
Žádné komentáře:
Okomentovat