Mám vymalováno. Ne obrazně, ale povedlo se mi přebarvit všechny ty červené a modré a zelené části zdí, všude osvědčená bílá a naše oblíbená světle modrá a je na čase objednat nábyteček. A tak se nám veze válenda, postel, noční stolek a psací stůl. Zatím disponujeme matracemi, komodou, starým televizním stolkem, křeslem a knihovnou, za což vděčím dílem Markétě a dílem Iloně. Jo, křeslo je od Sýkorky. Pro mě je podstatné, že v bytě nejsou psí chlupy, zdi jsou čisté, byt voní a měla jsem kam dát knížky. Furt nemáme tu kuchyni, ale máme ten balgón. A tak jsem vše objednala s tím, že nějak do patra narveme, bo ten obchod vynášku nábytku nenabízel.
Přijel a když nás s Klárou viděl, jal se to stěhovat. Vše bylo tak nějak v krabičkách, že se to smontuje, ale ta válenda nebyl dobrej nápad, ta byla v celku a byl to takový těžký mastodont. Vůbec nevím, co mě popadlo, že bychom to s Klárou vyrvaly samy. Ovšem pán měl sociálního ducha a snažil se to vyrvat na růdlu, což se příliš nedařilo, tak došlo na nejhorší. Vyrveme to spolu. Tvářila jsem se statečně, jsem ovšem netušila, že tohle je fakt těžký jako kráva ... dvě krávy, potom už tři krávy a v prvním patře to má váhu náklaďáku plně naloženého uhlím.
A jak se tak vytáčíme na schodišti, smekne se mi ruka a karton, kterým jsou obaleny rohy, mi krásně sedře ruku ... bolí to jako svině, ale tvářím se statečně. A ten dobrý muž se mi ještě omlouvá, že je to jeho chyba. To jsem musela už vypadat hodně vyřízeně, když na sebe vzal moji vlastní nešikovnost. Odměním se mu bankovkou do kapsy a jdu montovat. Po několika dlouhých týdnech spíme zase v posteli ... a Klára se stihla zabydlet velmi rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat