Jak jsem již psala, samolepicí omyvatelné tapety jsou fakt vynález lidstva. Dá se s nimi polepit všechno. Úplně všechno, od zdí, přes nepoužívané dveře, používané dveře, kachličky, záchod, skříňky, prostě všechno. Co nejde umejt nebo zamatlat barvou, tam nastoupí tapeta.
Jde to s ní dobře, změříte, sloupnete na kraji a potom už jenom lepíte a uhlazujete, vznikne-li bublina, propíchnete špendlíkem a uhladíte. Paráda. A když zvolíte dobrý vzorek, nejsou nekvalitnosti ani moc vidět. Jen nesmíte koupit svislý proužek do objektu, kde není jediný roh pravý ...
Takže jsem se tehdá rozhodla polepit ten roh v kuchyni, který vznikl po špajzní skříni. Krásný, bleděmodro-bílý proužek, nádhera. Mé srdce plesalo nad tou nádherou, a to ovšem do chvíle, než jsem nalepila první pás, druhý pás a když jsem lepila třetí, zjistila jsem, že sice mám krásně proužek od stropu dolů, vše mi sedí, až na to, že díky křivému stropu, podlaze a rohu, chybí dole pět centimetrů. Jenže Kudra se nevzdá, lepila jsem a dolepovala, stříhala a přikládala, až to skoro vůbec není poznat .. bodeť ne, postavila jsem tam skříňku, což potvrzuje to, co vždycky říkávala moje matka: To nevadí, tam dáme kredenc.
Žádné komentáře:
Okomentovat