Když jsme sem přišly, měly jsme ten velikonoční kaktus a rýmovník. A já potřebuju kytky, potřebuju zelené. A tak dávám poptávku po sazeničkách.
Gehenna se toho zhostila tak, že si brzy můžu otevřít květinářství, Klára kroutí hlavou. A já mám pořád málo, tak zachraňuju kytky od Magdy, kytky od nějaké paní, parapety jsou plné kytek, kytky jsou na záchodě, na balgóně, v pokojích, všude ... a já jsem šťastná jako blecha. Sice v tu dobu ještě nemám kuchyni, ale mám kytky.
A pořád mi chybí kytka, kterou mi kdysi dala babička a která naše životní útrapy nepřežila. Veronika blábolí cosi o jeteli, ale já ji nutně potřebuju. Tu kytku, ne Veroniku.
A nakonec ji seženu. Miri přijíždí ze Cvikova a v batohu statečně transportuje v sofistikovaném obalu vytvořeném z pet lahve to, co mi chybí ke štěstí ... jetel!
Žádné komentáře:
Okomentovat