Po týdnu už se sotva vleču, ale vím, že to musím dát. Barvy si stále odlupuji z vlasů, uší, mám je v nose. Zkrátka všude. Týden je u konce a já potřebuju, aby se mi vrátilo dítě. Mám vymalovaný jeden pokoj, předsíň a koupelnu. Rezavou vanu jsem jakžtakž vydrbala a dostala jsem darem kávovar. Takový starý, ale kafe umí dobrý. Všude je ten primalex a já prostě chci a potřebuju zachránit ty parkety, v čemž je mi velkou oporou Sýkorka, protože "parkety jsou nejlepší podlaha".
A tak se mi vrací dítě a s ním i deratizační četa v podobě Sýkorky a její dcery. Prej budou holky drbat kachličky v koupelně a my zachráníme parkety. A páč Sýkorka je žena praktická, přiváží i láhev vína. Jenže - já mám kávovar, ale nemám, co? Nemám vývrtku. Zachraňuje nás Ilona, která nám víno otevře, holčičky posíláme do koupelny a my dvě posilněné vínem zaklekneme jako finančák na podnikatele a drbeme a drbeme a drbeme. Holčičky moc nedrbou, holčičky se smějou, kachličky jsou jim ukradený, zato si dokáží z Dáme jídlo objednat meníčko za asi 600 korun. Platí Sýkorka a statečně říká, že v pohodě, protože já jsem před výplatou a všechno jsem narvala do barev a čistících prostředků.
Když holky odjíždí, parkety vypadají náramně, koupelna je šmouhatá a já zjišťuju, že sice mám vymalováno, mám čistou podlahu, mám kávovar, ale nemáme, nač bych uložila dítě. Píšu sms Markétě, zda by nám nepůjčila dvě karimatky a dva spacáky, než tuhle prekérku vyřeším.
- dám ti dvě karimatky, polštářky a deky, odpoví.
- supééééér
- koberec?
- jo
- žehličku a prkno?
- jo
- štendr na oblečení?
- jo
- zrcadlo?
- jo
Ještě ten den mi před domem přibrzdí auto a krom výše uvedeného fasuji ještě dvě plastové židle, stolek, barovou židličku a spoustu dalších věcí. Díky, ženo ... díky
Koberec jsem dala na balgón, páč dlažba byla rozbitá a hrozilo, že si na něm pořežeme nohy. A na okno stavím velikonoční kaktus, protože Velikonoce se blíží.
Žádné komentáře:
Okomentovat