Přišel se podívat a pravil, že za dopoledne hotovo. "Za dopoledne hotovo" už znám a vyhradila jsem si celý den. Domluvili jsme se na sedmou, potom mezi sedmou a osmou, aby večer před tím psal, že teda neví, jestli v sedm nebo v osm, takže jsem mu napsala, že osmá v pohodě.
- Jé, vy jste pekla, pronesl při pohledu na dva kousky bobovky, které jsem si schovala k televizi, dal bych si kafíčko.
- Cukr, mlíko?
- Obojí.
Sežral bobovku, vypil kafíčko a jal se mi udělat přednášku o své prostatě (kterou má psychosomatickou), o svém vysokém krevním tlaku (který má psychosomatický), o neschopných doktorech, přednostech čínské medicíny, kterou tady nikdo neumí, a prohlásil, že nemá Ytong, že pro něj jede - to už známe, to nás nerozhodí.
V 11 hodin se pustil do práce. Když si přišel zakouřit (což jako nemám problém, nejsme stroje), pípla jsem dotaz, jak dlouho to tak vidí. Do 12 jsem hotovej a potom musí být technologická přestávka, aby to zavadlo (po vyslovení tohoto slova dostávám osypky), takže bych přijel tak ve čtyři a dodělal to, to už bude na půl hodiny. Potom jsem dostala novou přednášku, která nevím, o čem byla, protože jsem ho vůbec neposlouchala, abych zoufala pípala zprávy Smetanový, aby mi okamžitě zavolala. Ta dobrá žena pochopila a tak jsme vytvořily rozhovor, který nám dvěma nedával smysl, ale já doufala, že se řemeslník odebere k práci. Nene, ten dobrák v klidu počkal, až domluvím, aby dokončil myšlenku. Tehdy jsem ho utla poprvé s tím, že jsem unavená a fakt nemám chuť si s ním povídat, protože se chci tupě dívat do parku. Šel pracovat.
V půl jedné jsem opět pípla dotaz, v kolik to teda tak vidí, páč jsem se potřebovala otočit na Budějovickou, bo jsem swapla skleničky na víno za flašku vína. Ve 13, max 13:10 jsem hotov, pravil.
Ve 13:45 odjížděl s tím, že se sejdeme ve čtyři.
Přišel v půl páté.
Kolem páté se mi opět usadil na balgón s tím, že by si dal kafíčko. Tentokrát se rozhodl mi sdělit, o čem bádají na ČVUT.
A jak tak jdu, tak vidím v koupelně okno dokořán a Václav nikde. Jo, já připouštím, že jsem na tom zvířeti nezdravě fixovaná, že je rozmazlenej až hrůza, ale vedle toho okna je strom a brouzdá nám tu kočka, která ho imrvére svádí .... volání přírody se zastavit nedá. Vím, že kočka se vrátí, ale do prvního patra cestu nenajde. A přede mnou byla denní služba .... Hledání nebylo příliš úspěšné, i když jsem toho zmetka hledala ve všech jeho skrýších.
Řemeslník se strašně divil, že by kočka vyskočila z okna, takže jsem se na něj podívala a optala se, zda nechodil do přírodovědy. Oběhla jsem barák, hystericky volala Iloně, instruovala sousedku, kterou jsem potkala. Václav nebyl.
Takže nastal ten okamžik, kdy jsem se rozhodla toho řemeslníka vyhodit ... zrálo to od rána, tedy to nebylo hezké. Do ruky jsem mu mrskla peníze a oznámila mu, že končí. Zabalil si švestičky a zmizel jak pára nad hrncem. Oběhla jsem barák znova, Václav nebyl. Nebyl ani když jsem otvírala dveře do bytu, což vždycky vyběhne přivítat. Nebyl ....
Bloumám bytem a koukám, že zmizel silikon, který jsem koupila. Tak jsem zavolala tomu debilovi, kdeže jako je ten silikon. Prej si ho asi omylem zabalil. Tak jsem mu suše oznámila, že se vrátí s omylem zabaleným silikonem ... byl tu v cuku letu. Potom jsem si sedla na balgón a začala přemýšlet, jak Kláře sdělím, že Václav není ... a v tom se za mnou ozvalo: Mňáááááááu
Žádné komentáře:
Okomentovat