Nemám, jsem zjistila. A nemám ani čistý tričko, nemám čistýho vůbec nic. A nemám pračku. Ale mám google a ten mi prozradil, že kousek je taková ta emerická prádelna, takže vyřešeno.
Chodila jsem tam ráda. Voní to tam, pračky potichu vrní a já hodinu pozorovala, jak se prádlo otáčí v bubnu a nemusela jsem dělat vůbec nic. Jenže jsem se tam jednou vypravila, když dorazil Boris.
Ponechala jsem jej svému osudu, aby mohl LIŠTAMA!!! (což jsem zdůraznila několikrát) roztahat nové rozvody elektřiny, když jsem ho před tím informovala, kde co v kuchyni bude, aby bylo dost zásuvek. Ujistila jsem se, že mě hodinu nebude potřebovat, popadla IKEA tašku a vyrazila pozorovat prádlo v pračce. Lepší než telka, řeknu vám.
S taškou plnou voňavého prádla jsem vstoupila do bytu a pokusila se o mě mrtvice ...
... všude byl prach z cihel. V kuchyni stál Boris a kopal do zdi. Prach byl všude a když říkám všude, myslím tím všude - v kabelce, v koupelně, v botách, v posteli, na čistém prádle, povlečení, bundě ... v bytě, kde se mi horko těžko povedlo vyčistit a udržet jeden pokoj a koupelnu, byla všechna moje práce pryč, protože všude byl ten prach z cihel ... červený, jemný prach ze staré, dobré, poctivé cihly ... všude.
Tehdy jsem jen potichu řekla, že jsem to chtěla tahat lištama, že tohle je jediné kopání do zdi, do kterého se pustil. Ten hlavní střet měl totiž teprve přijít.
Žádné komentáře:
Okomentovat