Veronika nejdřív říkala, že staré kachličky jsou hezké, ale pak je viděla, takže se i ona usnesla, že nejsou hezké. A já se rozhodla je polepit. A tak jsem koupila tu tapetu, protože tapeta je vynález lidstva, obzvláště ta samolepicí a omyvatelná. Jenže tahle nekryla. Takže když jsem ji nalepila, byly vidět ty kachličky.
Ale já se nevzdám, tak jsem koupila sprej na kachličky, přiotrávila se při jeho aplikaci, potom nalepila tapetu a jaká je to krááááásáááááá. A zbývá ta varná deska ... takže zase ten, jehož jméno se nesmí vyslovit.
Přijel, Klára odjela a začali jsme řezat ... a tak jsme řezali a řezali a bytem se vznášel prach a byl zase všude, jako když Boris kutal do zdi. Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, se rozhlédl kolem sebe a pravil, že ho nenapadlo, abychom to všechno přikryli, ale já už jen tak zhrouceně seděla a dívala se, jak se kolem mě sype ten prach a připadala si jako v nebi ... a bylo mi všechno jedno. Díra hotova, deska vložena, začal se shánět plynař, který by to odborně napojil, abychom tady neměly letecký den, až si budeme vařit špagety, na který se Klára děsně těšila, protože jsme je už dlouho neměly, protože je nebylo kde uvařit.
A tehdy jsem poprvé poznala přítečného řemeslníka, který připojil, zkontroloval, vystavil doklad o tom, že plyn nikde neuniká, zaplatila jsem a odjel. Připadal mi jako zjevení ... kouzelný dědeček z pohádky, výhra ve sportce ... neuvěřitelné, že mě potkalo něco takového. A tak máme tu kuchyni hotovou. Tedy, až na malé detaily. Kochejte se se mnou.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat