Psychosomatická prostata

Přišel se podívat a pravil, že za dopoledne hotovo. "Za dopoledne hotovo" už znám a vyhradila jsem si celý den. Domluvili jsme se na sedmou, potom mezi sedmou a osmou, aby večer před tím psal, že teda neví, jestli v sedm nebo v osm, takže jsem mu napsala, že osmá v pohodě.

Přijel ve třičtvrtě na devět - to už známe, to nás nerozhodí.

- Jé, vy jste pekla, pronesl při pohledu na dva kousky bobovky, které jsem si schovala k televizi, dal bych si kafíčko.

- Cukr, mlíko?

- Obojí.

Sežral bobovku, vypil kafíčko a jal se mi udělat přednášku o své prostatě (kterou má psychosomatickou), o svém vysokém krevním tlaku (který má psychosomatický), o neschopných doktorech, přednostech čínské medicíny, kterou tady nikdo neumí, a prohlásil, že nemá Ytong, že pro něj jede - to už známe, to nás nerozhodí.

V 11 hodin se pustil do práce. Když si přišel zakouřit (což jako nemám problém, nejsme stroje), pípla jsem dotaz, jak dlouho to tak vidí. Do 12 jsem hotovej a potom musí být technologická přestávka, aby to zavadlo (po vyslovení tohoto slova dostávám osypky), takže bych přijel tak ve čtyři a dodělal to, to už bude na půl hodiny. Potom jsem dostala novou přednášku, která nevím, o čem byla, protože jsem ho vůbec neposlouchala, abych zoufala pípala zprávy Smetanový, aby mi okamžitě zavolala. Ta dobrá žena pochopila a tak jsme vytvořily rozhovor, který nám dvěma nedával smysl, ale já doufala, že se řemeslník odebere k práci. Nene, ten dobrák v klidu počkal, až domluvím, aby dokončil myšlenku. Tehdy jsem ho utla poprvé s tím, že jsem unavená a fakt nemám chuť si s ním povídat, protože se chci tupě dívat do parku. Šel pracovat.

V půl jedné jsem opět pípla dotaz, v kolik to teda tak vidí, páč jsem se potřebovala otočit na Budějovickou, bo jsem swapla skleničky na víno za flašku vína. Ve 13, max 13:10 jsem hotov, pravil.

Ve 13:45 odjížděl s tím, že se sejdeme ve čtyři.

Přišel v půl páté.

Kolem páté se mi opět usadil na balgón s tím, že by si dal kafíčko. Tentokrát se rozhodl mi sdělit, o čem bádají na ČVUT.

A jak tak jdu, tak vidím v koupelně okno dokořán a Václav nikde. Jo, já připouštím, že jsem na tom zvířeti nezdravě fixovaná, že je rozmazlenej až hrůza, ale vedle toho okna je strom a brouzdá nám tu kočka, která ho imrvére svádí .... volání přírody se zastavit nedá. Vím, že kočka se vrátí, ale do prvního patra cestu nenajde. A přede mnou byla denní služba .... Hledání nebylo příliš úspěšné, i když jsem toho zmetka hledala ve všech jeho skrýších.

Řemeslník se strašně divil, že by kočka vyskočila z okna, takže jsem se na něj podívala a optala se, zda nechodil do přírodovědy. Oběhla jsem barák, hystericky volala Iloně, instruovala sousedku, kterou jsem potkala. Václav nebyl.

Takže nastal ten okamžik, kdy jsem se rozhodla toho řemeslníka vyhodit ... zrálo to od rána, tedy to nebylo hezké. Do ruky jsem mu mrskla peníze a oznámila mu, že končí. Zabalil si švestičky a zmizel jak pára nad hrncem. Oběhla jsem barák znova, Václav nebyl. Nebyl ani když jsem otvírala dveře do bytu, což vždycky vyběhne přivítat. Nebyl ....

Bloumám bytem a koukám, že zmizel silikon, který jsem koupila. Tak jsem zavolala tomu debilovi, kdeže jako je ten silikon. Prej si ho asi omylem zabalil. Tak jsem mu suše oznámila, že se vrátí s omylem zabaleným silikonem ... byl tu v cuku letu. Potom jsem si sedla na balgón a začala přemýšlet, jak Kláře sdělím, že Václav není ... a v tom se za mnou ozvalo: Mňáááááááu

Kolikrát ses podívala na strop?

Trochu nám od sousedů zateklo do kuchyně. Ošetřila jsem tedy Savem a jala se malovat kuchyni. A taky jsem ještě přebílila tu koupelnu a vrhla se na balgón. Jak jsem už psala, to je takový náš místní Parlament, vláda, Senát, prostě balgón. A on byl takovej hnědej a zábradlí zelený a celý to bylo takový smutný, tak jsem se na to vrhla. Vytáhla jsem starý koberec, vystěhovala všechny kytky a truhlíky k pubošce do pokoje a pustila se do díla. 

Malovat, když máte nad hlavou šňůry na prádlo, není nic jednoduchého, ale odmotat je nešlo, uzlíky už jsou časem tak spečené, že bych to musela uřezat. Takže jsem namočila váleček, otřela přebytečnou barvu, protáhla mezi šňůrami, vymalovala kus, protáhla dolů a tak furt dokola. Pak jsem lezla po židli, Klára pištěla, že vypadnu. A tak jsem si bílila a bílila, barvu jsem zase měla v očích, uších, vlasech, všude ... a pak jsem zjistila, že barva došla. 

Kdo někdy bílil venkovní fasádu, tak ví, že to hodně pije, že je potřeba víc nátěrů, že .... a tak na stropě kocouři (ne Václav), ale odporný fleky, já vyškrabuju zbytky barvy, abych ještě tenhle roh ... Jsem celá od barvy a kategoricky odmítám se umývat a jet do Bauhausu pro další balení Primalexu. 

Zazdí to Klára, která praví: Tak to na jaře vymaluješ znova! ... žije :D. 

No, usnesu se, že na strop se stejně nikdo nedívá, natřu zábradlí a nastěhuju nový koberec, jehož zbytek mi dal ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, nábyteček, kytičky a zvu Ilonu na návštěvu. Obhlíží, hodnotí a povídá, že by ten balgón to chtělo ..... 

A pak si nalejeme a když odchází, tak se jí optám: Kolikrát za tu dobu, co jsme tam seděly, ses podívala na strop? 

Ilona: No, podívala jsem se, když jsem přišla, protože to bylo nové, ale potom už ne. 

... za mě vyřešeno. 

S kuželkama se nehrajou jen kuželky

 Kuželka je nějaká věc v kohoutu. Nevím přesně jaká, ale každopádně prej ta kuželka způsobila, že mi teče kohout u přívodu vody do pračky. Tak to říkal ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, takže koupil kuželku. 

A potom zjistil, že tahle kuželka tam nepasuje, tak koupil kohout. A pak zjistil, že ten kohout tam nepasuje, tak koupil jinou kuželku a ta už tam pasovala a já konečně nemusela při každém praní obkládat kohout utěrkama, miskama a hlídat, aby to někam neteklo. 

Takže tady mám kuželku, kohout. Taky tady mám hadici do pračky, kterou jsem měla koupit a kterou jsem nakonec nepotřebovala. Potom tady mám dva sifony, jednu výpusť, bednu zbytečných kachliček, půl pytle lepidla na kachličky, půl pytlíku spárovačky, silikon, pistoli na silikon, taky tu mám nerozbalenou krabičku hmoždinek a spoustu dalších úplně nepotřebných věcí, které jsem koupila, zaplatila, ale to, co jsem fakt potřebovala, jsem potom dokupovala. 

A tak jsem tomu, jehož jméno se nesmí vyslovit, taky řekla, aby zašel v Bauhausu pro Primalex a Balakryl, že potřebuju minimálně dvakrát vybílit kuchyni, jednou koupelnu, chci vybílit balgón a natřít tam zábradlí, páč jsem řešila rozměry lina a jejich uříznutí. Když do košíku kladl balení Primalexu, optala jsem se, zda to bude stačit. Pravil, že tím vymaluju Karlštejn. Akorát mi zapomněl říct, že ten papírovej. 

Je to tady napsaný

 Tak jsme vyndali skříňku a staré umyvadlo. To jsem swapla za láhev vína, kterou jsem nakonec nedostala. Hlavně, že ty věci byly pryč. Začínáme vrtat ... a ...

První zjišťujeme, že ono "dvakrát měř, jednou řež" tomu, jehož jméno se nesmí vyslovit, vůbec nic neříká. Díra pro odpad je úplně jinde a navíc malá ... začínám se hystericky smát. Máme ovšem vanu, co si víc můžeme přát. 

Díra předělána ... dá se tam prostě kredenc, beztak to nebude vidět. Desky přivrtány a přichází na řadu sama montáž umyvadla. A ... nepasuje výpusť do umyvadla. Hlavou mi běží slova toho, jehož jméno se nesmí vyslovit: "to nekupuj u tý firmy, to bude drahý, to koupíme v Bauhausu levnějc". Koupili jsme levnějc, ale sakryš práce to tam prostě nejde ... Objednávám tedy výpusť u firmy, u které jsem koupila umyvadlo, s tím, že na sifon to určitě namontovat půjde. Přece jsou tyhle věci stejný. 

Přijíždí výpusť a nejde na sifon. Samostatný sifon firma neprodává, jenom s tou výpustí, kterou už mám a kterou mi zpátky nevezmou, protože jsem ji rozbalila (jak jsem asi měla poznat, že to nebude pasovat, když to nerozbalím?), nicméně mě u prodejce ujišťují, že to tak normálně prodávají, že to pasovat musí, protože ne všichni berou designový nerezový sifon ... 

A přichází na scénu instalatér Petr. Když jsem vyšťourala číslo na jeho manželku, dovolala se jí, řekla mi: Je mi to jasný, chceš mluvit s Petrem, čtu tvůj facebook. 

Přijel Petr, kouknul a povídá: Máš sifon ke dřezu, ten je jiný, než k umyvadlu. Optala jsem se, jak se to pozná. Vzal balíček do ruky a oznámil mi: Tady je to napsaný. 

Máme umyvadlo a oznámení, že baterie už není v dobré kondici a brzo bude potřeba ji vyměnit. Tak jsem si vyčistila zuby nad umyvadlem a nalila si víno. 

Tak za tři měsíce

V předsíni vana se sutí, v mém pokoji obsah koupelny, vana nakřivo, fakt dobrý skóre. 

Začíná kolotoč telefonátů, kdy se mi většina lidí vysmála .. jako zejtra? chachacha ... jako příští týden? chachacha ... do konce měsíce? chachacha ... tak za tři měsíce!

Nevzdám se. Já se nikdy nevzdám. Takže další den přijíždí Martin a hned se chopí organizace. Večer Tadeáš s Klárou stěhují tuny betonu a další věci, které ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, nekoupil, aby další den stála v mé koupelně moje vana, držela a je, přátelé, ona je rovně! Zdi jsou srovnané, kachličky nalepené a vyspárované. A my se můžeme konečně vykoupat. Díra, která zůstala, protože vana je o pár centimetrů menší než výklenek, se mnou ani nehne ... můžeme se vykoupat. 

Mezitím dojeli dva maníci, které jsem sehnala na fejsbůku, vytahali suť, starou vanu. A já si konečně můžu i vzít čistý svetr, ke kterému jsem se přes ni nedostala. Připadám si jako v ráji. Další den nás čeká akce umyvadlo. 

Ráno moudřejší večera?

Večer už je mi jasné, že jsme bez vany. Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, zatím nesundal umyvadlo, takže mám umyvadlo a dřez. Nemám tu vanu. Večer přeskáču všechny věci, které jsem z koupelny vystěhovala, vlezu do postele a opakuji si, že ráno moudřejší večera. 

V životě by mě nenapadlo, že do toho pidi prostoru vměstnáme s Klárou tolik věcí. Kromě toho všeho je tam ještě nádobí, protože v kuchyni na stole je nářadí, kartáček na zuby nemůžu najít. A tak si pořád říkám, že ráno je moudřejší večera a že to nějak dopadne, že nejhorší máme za sebou. Jistá si tím teda vůbec nejsem, protože jednak nemáme tu vanu, potom v chodbě stojí ta stará a je plná suti. Ale stejně si to pořád opakuju a opakuju, až usnu, jako když děti počítají ovečky. A doufám .... 

Ráno už je kocour značně nasranej, všude je bordel jak v tanku (jo, v tanku prej nikdy bordel není), pohledám poslední čistý hrnek na kafe a jdu za tím, jehož jméno se nesmí vyslovit, na balgón, kde vesele klepe popel na koberec, abych se nesměle optala, jak to vidí ... 

Buď teda ještě zůstane ... po zádech mi tečou čůrky potu. 

Nebo to jen provizorně udělá a přijede za 14 dnů .... po zádech mi tečou čůrky potu. 

Nechám zatím bez komentáře, pročež ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, se najednou sebere s tím, že jede něco nakoupit, aby zmizel. Přijel za chvíli a přivezl Ytong. Začal montovat nožičky k vaně. A ono to nějak nešlo, tak jsem si vyposlechla spoustu přednášky o tom, co jsem to koupila, ne příliš lichotivé označení našich severních sousedů, odkud vana pochází, aby odjel, protože jede pro nové šroubky. Když odjel, nožičky jsem přimontovala .... 

A tak jsme tam tu vanu šli teda dát provizorně, protože varianta a - teda ještě zůstane, nepřicházela do úvahy, protože by mě to dítě udalo na Linku bezpečí, Bílý kruh bezpečí, OSPOD, otci a nevím komu ještě, kdyby tady ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, trávil další noci a dny. 

Vzali jsme spolu tu plastovou vanu a nesli. Ve dveřích ji ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, otočil, cvaknul mi loket mezi vanu a futra ... já se ovšem tvářím statečně, i když mám pocit, že mi právě rozdrtil loketní kloub. Potřebuju totiž nutně tu vanu. A do toho se vrací Klára, která byla ujištěna, že v neděli to bude ... Posílám ji na nákup ... 

Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, se snaží vanu postavit. A ono to nejde, ono je to křivé a zase za to můžou naši severní sousedi, kteří tu vanu vyrobili. A to bouchnu .... oznámím mu, že za to nemůže ani ta vana, ani já, ani nikdo a nic jiného. Na vině je to, že nesrovnal ten podklad, že to vždycky bude stát blbě, že ta vana stála fakt dost peněz, které jsem dlouho šetřila, že se teď nemáme kde vysprchovat, ať sakra něco udělá, protože my dvě se potřebujeme umýt. Nějak to udělá s tím, že máme do vany lézt opatrně. 

Potom si sedne do kuchyně a dá si další kávičku, sjíždí socky a směje se. Já mám chuť se oběsit, ale nějak alespoň umývám nádobí a přemýšlím, co počnu. 

Když ho konečně vypakuju, poučím dítě, aby do vany lezlo opatrně, jde se dítě vysprchovat, opatrně tam nastoupí se svými čtyřiceti kily, vana udělá řach .... a jsme tam, kde jsme byly ... bez vany. 

Se s tím nebudeme dřít

Tenhle byt je punk. A já tu neřeším detaily, že to není dokonalé. Má duši, to mi stačí, ale postavit úplně novou vanu do toho bordelu se mi jaksi úplně nechtělo, tak jsem pípla, že bychom to asi měli vyčistit. Prej se s tím nebudeme dřít. Odsekla jsem, že to teda udělám, takže jsem si klekla na čtyři a vyčistila. A ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, stál nade mnou a chválil, jak jsem šikovná. Skřípala jsem zubama a mlčela. Neměly jsme vanu ...

Když jsem to vyčistila, jal se ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, nahazovat zeď. A to jsem si poprvé nalila.